Strávili jsme den s úspěšným byznysmanem, bývalým špičkovým hokejistou, úspěšným provozovatelem fancy kaváren Walter a Mitty, moderátorem O2 TV, spolumajitelem a moderátorem populárního hokejového podcastu Bomby k tyči, spokojeným uživatelem kosmetiky a doplňků stravy Steves a vynikajícím charismatickým člověkem v neposlední řadě. Ano, řeč není o nikom jiném, než o Jakubu Koreisovi. Fotili jsme a hovořili a výsledek našeho snažení naleznete níže.
Jak vypadá tvoje snídaně šampiona?
Tak 80 % dnů jdu ráno do Waltera a dám si tam espresso macchiato s ovesným mlíkem, míchanej fresh dolitej vodou a buď Avo chleba nebo Huevos al plato. Pamatuju si, že když mi bylo 25, byl jsem s kamarádem ráno na snídani a v tu chvíli mě to naprosto fascinovalo a říkal jsem si „tyjo, takhle bych chtěl žít a každej den si dát ráno takhle tu snídani“. Čas od času si na tenhle okamžik vzpomenu a jsem docela rád, že se mi podařilo dostat můj život do bodu, kdy tohleto mám hodně dostupný.
Jak náročný je vymyslet a vybudovat kultovní kavárnu?
Já jsem samozřejmě tohle nevybudoval sám. Mám nějakou roli, ale obrovskou roli má i Anna Kučerová, se kterou jsme to budovali společně. Ode mě přišla ta první myšlenka vybudovat kavárnu a víceméně celou tvář té kavárně následně vtiskla ona. Ze začátku jsme si tu náročnost asi úplně neuvědomovali, což bylo možná v tu danou chvíli lepší. Učili jsme se postupně, ale neříkám, že by nějaké věci nebyly jednodušší, kdybychom měli víc zkušeností. Jelikož ale Walter rostl postupně, tak jsme se i my postupně všemu přizpůsobovali. Zpětně když se ohlídnu, vidím, že je za tím hodně práce a asi upřímně dokážu říct, že kdybych si tenkrát uvědomoval, kolik za tím té práce bude a co všechno to bude obnášet na dennodenní bázi, asi bych se rozmýšlel, jestli do toho jít znovu.
Teď už je řada věcí stabilizovaných. Buď jedou samy, nebo jsou v odpovědnosti zaměstnanců, ale pořád jsou nějaký věci, do kterých vstupuju já, a víceméně jsme se teď k určitému bodu stabilizace ještě přiblížili potom, co jsme otevřeli patro. Další krok v rozvoji, který plánujeme, bude otevření zmrzliny hned vedle Waltera a příští rok zútulnění venkovní zahrádky.
Pokud bys měl šanci začít od začátku, udělal bys něco jinak?
Určitě bych udělal jinak to, že bych od začátku investoval do dražších technologií. V tom začátečnictví jsme si úplně neuvědomovali, jak technologie dokážou ulehčit práci a jak důležitý jsou. Asi bych od začátku cílil na nějaký větší prostor než „starej“ Walter. Teď už mi to přijde dost velký, ale samozřejmě pro nás z hlediska provozu není úplně praktický, jak je to roztažený na dvě patra. Je to prostě daň za to, že jsme, myslím si, na nejlepším místě pro gastro v Plzni a ty naše podmínky mají nějaký svoje limity a výzvy, ale pořád to přebíjí ta lokalita.
.jpg)
Jaké je to být známý/slavný? Je to celkově radost, nebo spíš tlak?
Já si v první řadě nepřijdu jako známej nebo slavnej. Uvědomuju si, že třeba v tej komunitě hokeje lidi moje jméno znají. Často je to příjemný, když mě někdo někde potká na ulici a osloví mě – třeba v pražským metru, kde bych to nečekal, se se mnou fotili. Někdy bych chtěl mít malinko víc soukromí a moct si třeba sednout ve svojí kavárně a mít klid. Pak je krásná úleva, když si sednu do kavárny v Praze a mám ten svůj klid s kafem. Ale nikdy to nedošlo do takovýho bodu, že by mi to bylo nepříjemný.
Vypadá to, že všechno, na co sáhneš, se ti podaří – podcast, developerství, kavárna – je to tak, až když se ohlédneš zpětně, anebo jsi opravdu mág?
V žádným případě mág nejsem a ani to není tak, že se mi podaří, na co sáhnu. Kavárna je v dnešní době stoupajících nákladů, kdy je vysoká inflace a lidi převalují každou korunu, takovej začarovanej kruh a má to taky svoje ekonomický výzvy. Tržby se zvyšujou, ale s nimi i náklady, takže to není na první pohled tak růžový, jak se může zdát. A bylo by ode mě opravdu krátkozraký, kdybych si tuhle zásluhu připisoval, protože Anička na tom odpracovala strašně moc a obrovská část toho, jak ten Walter vypadá a funguje, je právě její zásluha.
V tý oblasti developerství jsem spíš takovej investor. Neuplatnil jsem tam žádný know-how, který by neměl nikdo jinej, ale prostě jsem vložil peníze do nemovitostí ve správnej čas.
Podcast je věc, na kterou jsem moc hrdej, protože to je taková oblast, ve který se málokomu povede přetavit to do toho, aby to ekonomicky dávalo smysl. Nám se to s Richardem povedlo a doufám, že se nám to povede ještě víc. Navíc je to věc, která nás baví – ano, je to místy i práce, ale z velký části je to zábava.
Taky jsem tady v Plzni založil co-working, kterej – když to řeknu diplomaticky – je ekonomicky hodně velká výzva. Investoval jsem i do provozu U Práce, kde jsem koupil stávající provoz kavárny a měl jsem vymyšlený koncept. A vlastně uprostřed všeho jsem se nějak zalekl, vystoupil jsem z toho a prodělal na tom nemálo peněz.
Takže samozřejmě mezi těmi věcmi, který se mi povedly, jsou i nějaký neúspěchy
Už sis splnil všechny kariérní sny, nebo se chystáš na další oblasti?
Na další oblasti se úplně nechystám. Na svým pomyslným seznamu jsem měl ještě nějakej malej hotel, ale začínám si uvědomovat hodnotu svýho času. Podnikání jsem v posledních 8–10 letech věnoval hodně času, poslední dobou čím dál tím víc. A chci taky mít nějakej čas pro sebe. Nikdy neříkám nikdy, ale myslím si, že se do nějaký nový oblasti pouštět nebudu a spíš to vidím tak, že se pokusím stabilizovat ty projekty, který mám, a budu dělat všechno pro to, aby se ve Walterovi zachovala kvalita a aby tam byla vidět snaha o nějakej posun. Dál pak abychom společně s Richardem rozvíjeli podcast. A taky moderuju v televizi, kde moje role pravděpodobně od příštího roku stoupne.
Máš nějakou prioritu v tom, čemu se věnuješ? Našel ses víc v tom budovat kavárnu, nebo dělat podcast?
Myslím, že v obou projektech je jak práce, tak i zábava a stojí vedle sebe. Walter mě baví, naplňuje mě, ale má hodně aspektů, který mě zas až tolik nebaví. Je tam velká zodpovědnost vůči zaměstnancům a já tam mám nainvestovaný prostředky, takže tím se z toho možná stává priorita. Ale v tom našem podcastu na O2 TV je zas asi větší faktor té zábavy než ve Walterovi. Takže si myslím, že mě naplňují všechny ty projekty, které dělám, ale každý jinak.
Jaký je tvůj oblíbený produkt od Steva?
Aktuálně používám a líbí se mi olej na vousy. Ale vlastně mi vyhovuje úplně všechno od šamponu přes Balls&body wash až k věcem na vousy. Z plánovaných produktů se hodně těším na pastu na vlasy a budu ji denně používat. Dál jsem zvědavý na Slaný sprej. No víceméně doma už nemám jiný kosmetický produkty než od Steva.
Jak moc řešíš kosmetiku? Co je pro tebe důležitý a co musí značka splňovat?
Asi je to kombinace víc faktorů. Značka mi musí bejt sympatická a nemám rád, když si značky hrajou na něco přehnaně low cost nebo naopak na něco luxusního. Zároveň ale nechci něco úplně obyčejnýho a koukám na procenta přírodnosti, protože na sebe nechci plácat moc chemie, a taky koukám na vůni. A tohle všechno mi Steve vlastně splňuje. U Steva se mi líbí, že ta značka nekřičí „podívejte se na mě!“ a nesnaží se na sebe strhnout veškerou pozornost, ale zároveň sama o sobě – tím provedením – je to kvalita za rozumnou cenu.
Jak se udržuješ fyzicky a mentálně?
Mentálně je to poslední dobou náročnější. Je to spojený s tím, že jsem měl podzim extrémně náročnej – jak z pracovní, tak i z osobní stránky. Tam přišlo nějaký to uvědomění, že bych měl zpomalit. Teď se snažím si ten život nastavit tak, abych z velký části dělal jen věci, který mě baví. Vždycky jsem tuhle myšlenku měl, ale ne vždycky jsem se jí držel a teď si na tom dávám opravdu záležet.
Po té fyzické stránce tam mám velký deficit. Měl bych se určitě víc hejbat, ale bohužel ani to není tím, že bych na to neměl čas, ale že jsem línej. Takže to je určitě věc, kterou bych chtěl zlepšit a dostat se do nějaký rutiny, kde bych se několikrát do týdne zpotil a udělal něco takhle pro sebe.
Nejoblíbenější film?
Tak samozřejmě Walter Mitty je film, který mám hrozně rád. Další film, který je můj oblíbený, je Drive z roku 2011 s Ryanem Goslingem. Tenhle film je pro hodně lidí strašně divnej, ale mně se to strašně líbí. Od soundtracku až po ty pomalý scény, žádný složitý zápletky…
Nejoblíbenější knížka?
Momentálně čtu román, ale to úplně vybočuje z toho, co čtu normálně. Já mám vždycky takový období, že za měsíc přečtu 4 knížky a pak třeba rok nečtu. Většinou je to hodně spojený s dovolenou, protože právě tam čtu nejvíc. Literaturu faktu, o seberozvoji, o ekonomice…
Co bys poradil svýmu mladšímu já?
Asi dělat si z některých věcí míň hlavu. K tomu už jsem teď tak nějak dospěl, ale když jsem byl mladší, dělali si ze mě v Americe srandu, že jsem „always worried“, a měl jsem pořád nějakou obavu. Teď mám pocit, že nějaký věci řeším dokonce míň, než bych měl.
.jpg)